Pozvání do Zlína

Loni jsem díky projektu Pohádky pro společné čtení dostala pozvání od Celé Česko čte dětem na slavnostní zahájení Týdne čtení dětem, které se konalo ve Zlíně během filmového festivalu. Nakonec jsme se s rodinou rozhodli odjet na celý víkend. Atmosféra byla úžasná, sehnali jsme lístky na premiéru nádherné pohádky Sedmero krkavců, představitele hlavních rolí jsme pak různě potkávali - po zhlédnutí filmu, na autogramiádě, v parku, na slavnostní inauguraci, na rautu... 

Na akci na podporu čtení v rodinách jsme si báječně užili Listování s Lukášem Hejlíkem Eliáš a babička z vajíčka. Ve festivalovém zámku jsme konečně pozdravili ilustrátorku a spisovatelku Renátu Fučíkovou, která představovala svou knihu Jakub a hvězdy. tyto a ještě jiné zážitky nás přivedly na myšlenku, že si z návštěvy festivalu uděláme rodinnou tradici.

Ročník 56 ve znamení francouzské kinematografie

Francouzské filmy miluju, obzvlášť ty starší. Několik týdnů jsem se radovala a těšila hlavně na Muže z Acapulca a pohádku mého dětství Oslí kůže. Těsně před oním víkendem vyšel program a tyto dva filmy byly zařazeny ve dnech po našem odjezdu. Zklamání bylo veliké. Pak jsem začala studovat filmový program pořádně a s dětmi jsme vybírali filmy, které bychom rádi viděli. Nakonec byly čtyři - premiéra Barona Prášila, premiéra valašského rodinného filmu Děda, Mikulášovy patálie a Bella a Sebastian. Všechny čtyři byly plné fantazie, emocí, humoru. Škoda, že takové filmy moc v kinech ani v televizi nedávají. 

Zážitky máme i z francouzské uličky, kde jsme nakonec i nakoupili francouzské sýry, paštiky a klobásy. V zámeckém parku několikrát posvačili výborné palačinky. V zámku strávili snad dvě hodiny na interaktivní výstavě Orbis pictus s všelijakými hudebními nástroji a dalšími inspirativními objekty. Taky jsme letos objevili červený koberec a Kongresové centrum s výstavou klapek. Jedna byla od ilustrátorky Anety Žabkové, se kterou jsme se seznámili na knižním veletrhu Svět knihy 2016.

Do naší soutěže přišel první příspěvek. Děkujeme Janě, která nám podrobně popsala, jak se svými dětmi čte.

Naše dvouletá Barunka miluje knížky "odmiminka", já osobně utrácím nejvíce za knihy pro ni. 5ti měsíčnímu Kryštůfkovi nezbývá nic jiného než si s námi pořád číst, už se nevejdeme do pokojíčku. 

Emotikona smile

Na fotce si hrajeme na knihkupectví kam rády chodíme i jen tak se koukat. Barunka je tam moc hodná, nekramaří, ale s opatrností si prohlíží knížky. Někdy se vzbudí v noci a chce si číst, knížky si bere do postele, strká je pejskovi do pelíšku. Díky knížkám a času, který jim věnujeme ve dvou letech mluví ve větách a má excelentní ostré R. Snaží se vyprávět pohádky podle obrázků, reaguje na změny příběhu apod. Mohla bych psát takhle hodiny a hodiny - snad jsem trošku nastínila, že knížky, u nás mají místo i ty staré, ušmudlané, příběhy, básničky, obrázky u nás ožívají denně. Nejen přes spaní, ale i na procházkách, v autě, na záchodě. Když napustím BArunce vanu chce, abych si přinesla židli a čtu jí Honzíkovu cestu..

Zdraví J. Podskalská

Pojďte se zapoji i vy! Soutěž trvá do 10. května 2016.

Několik týdnů se chystám napsat ohlédnutí za prázdninami a začátkem školního roku. Pohádky pro společné čtení nezahálely a v novém školním roce přicházejí s tradičními akcemi, novými pohádkovými sešity a dalšími aktivitami.

Křest knihobudky ve svitavském parku

Pohádkové dílny na rodinném pobytu v Eko centru Paleta v Oucmanicích

Pohádková dílna v pohádkovém stanu - 750. výročí založení Poličky, pořádala Městská knihovna v Poličce

video

Studijní pobyt v "pohádkové zemi" - sbírání inspirace (Archeologická dílna pro děti v antických vykopávkách na pláži, naučná stezka Pohádková země u Bohinjského jezera, exkurze v hradní tiskárně, nákup pohádkových knížek a dětských časopisů)

 Pohádková dílna Tři přání v Týdnu knihoven (Svitavy)  

Průběžně vytváříme (ve spolupráci s knihovnami, pedagogy a dalšími odborníky) seznam doporučených knih pro školní knihovny.

Připravili jsme nový pohádkový sešit, který pokřtíme na odborné konferenci Dyskorunka v Praze 26. listopadu.

Na podrobnější informace se můžete podívat do Kalendáře akcí.

Těšíme se na setkání s Vámi třeba u Vás :-)

Ohlédnutí za terapií Irvina D. Yaloma

Druhá kniha spisovatelky Edith Holé

Přede mnou leží pohlednice z polského Lublinu s datem na razítku 7. 10., další tip na výlet od Václava Buriana, přišla včera, 9. října. Už nějakou dobu jsem mu chtěla psát a jeho pozdrav mě přiměl to konečně udělat. Nějakou náhodou nebo vyšší mocí se mi na monitoru objevil nekrolog - Václav Burian zemřel ve středu 8. 10. ve Vídni po konferenci na českém velvyslanectví. Ten mail už nenapíšu a je mi to neskutečně líto.

Hlavou běží vzpomínky na studentské literární soutěže na knižním veletrhu v Olomouci, které vymýšlel a moderoval a moji studenti vyhrávali. Na jeho maminku, která mu fandila. ... Znovu jsme se setkali díky ilustrátorce Magdě Štajnerové, když vydal knížku Housenka na kdouloni s jejími obrázky. Od té doby jsme si psali a jednou za rok zašli na kávu v Poličce, když pobýval na chalupě v Pusté Rybné. Díky němu jsem navštívila Košice a byla nadšena. Loni jsme se šly s Magdou podívat na jeho vystoupení s polskými básníky na knižním veletrhu Svět knihy. Rok mě přemlouval k napsání "slovinského" článku do Listů. Od posledního setkání tu mám kromě tehdy právě vyšlého čísla s mojí pohádkou Zlatovčice komínek knih z jeho nakladatelství, tipy na výlety...

Odešel noblesní, milý a moudrý člověk, jeho myšlenky a básně naštěstí s námi zůstanou.

Sváteční slovo básníka Václava Buriana

https://www.zurnal.upol.cz//zprava/clanek/zemrel-vaclav-burian/

https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/zemrel-olomoucky-publicista-vaclav-burian-20141010.html

Díky partnerství s kampaní Rosteme s knihou jsme už pár měsíců dopředu věděli, že se sejdeme 17. května v Praze na Výstavišti. Náš pohádkový tým s našimi příznivci a čtenáři. Několik týdnů probíhaly přípravy, které začátkem května začaly nabírat na intenzitě. Pár dní před zahájenám veletrhu jsme se dozvěděli, že náš program propaguje také slovinská ambasáda a že sbírka lidových slovinských pohádek bude ve stánku Slovinské knižní agentury.

V sobotu jsme se postupně sešli v areálu Průmyslového paláce. Nejdřív ve slovinském stánku se slovenistou Mgr. Radkem Novákem a Kouzelnou zahradou. Pak s koordinátorkou vzdělávacích programů Katkou z Ostravy (zrovna pracujeme na přípravách kurzu biblioterapie). Když jsme seděly v Autorském sále na Ivě Pekárkové, přišla ilustrátorka Jitka Zajíčková. Poseděly jsme v kavárně mezi stánky a čas rychle ubíhal. O půl třetí jsme se před sálem Rosteme s knihou potkali s Magdou Štajnerovou a Petrou Antonovovou. Měli jsme štěstí, že předchozí program skončil o něco dřív, a tak jsme měli víc času na přípravu prostoru pro dílničky.

Mezitím začali přicházet pozvaní hosté s dětmi i další příznivci či náhodní kolemjdoucí. Krátce jsme představily naše Pohádky pro společné čtení a pak už dostaly slovo šikovné děti. Rozdělily se do několika skupinek - některé se věnovaly výtvarným činnostem, větší školáci se s chutí pustili do společného čtení a vyprávění pohádek. 

Vyměřený čas rychle uběhl, s mnohými jsme se stihli rozloučit jen posunky, že si to důležité napíšeme. Teď už se těšíme, co nového nás s Pohádkami pro společné čtení čeká.

Jak vzniká kniha?

Nová pohádka na veřejném čtení

Březen je měsícem knihy a svátkem čtenářů. Knihovny připravují ještě o něco víc akcí, které mají přitáhnout jejich návštěvníky. Knihovnice z dětského oddělení Městské knihovny ve Svitavách připravily na pondělí 10. března veřejné čtení pro začínající spisovatele.

Sešlo se několik odvážlivců od těch nejmenších přes dospívající až po dospělé. Autor a autorky přečetli své básně, povídky, zamyšlení, pohádky, dokonce zazněla jedna nová písnička.

Představili jsme také jednu šuplíkovou slovinskou pohádku o vílách, skřítcích, obrovi a zvířátkách. Máme ji tady schovanou už přes rok i s ilustracemi našich milých výtvarnic. Budeme se snažit, aby co nejdříve spatřila světlo světa.

Jak vznikala sbírka pohádek Kouzelná zahrada

Na začátku nového roku 2009, v období, které bylo šťastné i velmi smutné zároveň, jsem se rozhodla zaměstnat svou hlavu psaním, na které dosud nebyl čas. V rámci přípravných prací jsem objevila krásné lidové pohádky, které byly pro českého čtenáře nedostupné. Ve stejné době se na mou výzvu na Fléru, že hledám ilustrátora nebo grafika pro svou první knihu, přihlásilo asi 35 uchazečů. Mezi nimi byla i Magda Štajnerová, vystudovaná ilustrátorka a maminka stejně starých dětí. Její obrázky mě natolik nadchly, že jsem zatoužila po společné krásné pohádkové knížce.

Během letních prázdnin jsme se pustily do práce – já jsem v lese na Vysočině překládala pohádky ze slovinštiny a Magda v Praze k nim vytvářela úžasné ilustrace. Chtěly jsme vytvořit vánoční dárky pro své děti a blízké. Pohádky vyprávějí o lidských vlastnostech a činech, které se někdy dají napravit a někdy ne. Zábavné bylo hledání vhodného názvu, v úvahu přicházel ještě Zpívající strom nebo Tři přání. Nakonec zvítězil název Kouzelná zahrada, protože se pohádkové příběhy odehrávají v přírodě a celé Slovinsko je takovou kouzelnou zahradou plnou přírodních zázraků.

Na podzim nastalo hledání tiskárny, která by byla schopná a ochotná vyrobit malé množství výtisků ve vysoké kvalitě (pevné desky, kvalitní papír, šitá vazba) za přijatelnou cenu. Byla to cesta pokusů a omylů, zklamání a nadějí. V jedné tiskárně jsem dostala za úkol dodat návrh obálky podle rozkresu. Zkusila jsem vložit dotaz v maminkovské diskuzi na Baby-cafe a okamžitě se mi ozvala fotografka Katka Dupalová a nezištně mi pomohla. Vedle zpracovaného mého návrhu mi poslala ještě svůj, který byl dokonalý. (Asi o tři roky později jsme se u Katky nechali celá rodina vyfotit, bylo to velmi zábavné, i když větrné odpoledne).

Stále jsem doufala, že Kouzelné zahrady budou dárky pod několik vánočních stromečků. I když knížky dorazily celkem ještě včas a na první pohled vypadaly nádherně, při prolistování se mi vehnaly slzy do očí. Bohužel následovalo ještě několik reklamací (které naštěstí proběhly bez problémů), než byly Kouzelné zahrady takové, jaké měly být, a dostaly se ke svým čtenářům.

Mezi první patřila moje kamarádka Dáša, knihovnice z Buchlovic, která mě seznámila se spisovatelem, hudebním skladatelem a cestovatelem Lubomírem Müllerem. Lidí, kteří nám fandili, stále přibývalo. Chtěli jsme vydání Kouzelné zahrady nějak oslavit. Byla však zima, děti stále nemocné, lidé v různých koutech naší vlasti i za jejími hranicemi... A pak přišel nápad!

... pokračování příště