Zázračné setkání v pohádkové zemi
Malovaná louka
Malé půvabné slovinské městečko, přezdívané Malovaná louka, jsme navštívili před lety jednoho příjemného letního večera. Nad městem se tyčí zámek, historické jádro obtéká řeka, náměstí lemují domy zdobené barevnými freskami. Tehdy na nás působilo omšelým a ospalým dojmem, přesto to byla láska na první pohled.
V následujících letech jsem se do těchto míst vracela v myšlenkách a v příbězích. Při psaní Průvodce pohádkovým Slovinskem jsem se třeba dozvěděla, proč je na městském erbu hlava černocha. Pak jsem objevila smutnou pohádku Rybí královna, kterou jsem zařadila do sbírky Kouzelná zahrada s půvabnou ilustrací Magdy Štajnerové. A přitom jsem se nepřestávala těšit na chvíli, až se budu po městě plném příběhů procházet.
Můj sen se splnil před pár týdny a to tak, že skutečnost byla mnohem úžasnější než všechny představy. Na poslední chvíli jsme si objednali dva noclehy na statku v malebných kopcích v blízkosti pohádkového města. Léčivé ticho, vůně mateřídoušky a sena, posezení pod třemi lipami nás příjemně naladily na návštěvu městečka Škofja Loka.
Zaparkovali jsme pod zámkem, hned u vchodu do náměstí. Začali jsme si fotit Mariánský sloup a malované fasády, až jsme došli k výloze, před níž byl vystavený kolovrátek, zvláštní domeček na nožkách, stolek a židličky, na nich pak různě položené pohádkové postavičky z různých materiálů - látek, plsti, dřeva. Vstoupili jsme s dětmi dovnitř a začali si prohlížet vystavené obrázky, formy na perníky a další rukodělné výrobky. Brzy k nám přistoupila mladá dívka a začala nám vysvětlovat, že jsou to výrobky místních lidových umělců, které se snaží jejich Centrum DUO uchovat a předat další generaci. Pořádají různé dílny pro děti, které jsou plné pohádek. Přitom se zeptala našich dětí, zda nemají žízeň, hned jim přinesla domácí bezovou šťávu a muffiny od jedné místní hospodyně.
Snažila jsem se zapojit do hovoru, tak jsem se jí "slovinsky" snažila říct, že mě zajímají slovinské pohádky. Byla z toho nadšená, odběhla dozadu a přinesla mi ukázat novou knížku pohádek a pověstí z jejich města, kterou vydalo místní muzeum. Zalistovala jsem a objevila Rybí královnu. Samozřejmě jsem si nenechala pro sebe, že tuto pohádku známe a právě se chystáme k potoku Suchá. Dostala jsem mapku, prospekty a dobré rady, jak se tam dostaneme. Jako vítr pak dívka odběhla, aby mi zjistila, jestli je knížka v muzeu ještě k dostání.
Na závěr jsme se představily a vyměnily adresy. Katka mi ještě věnovala exkluzívní katalog, který vydali v rámci projektu s rakouskými umělci. Nabídla nám jejich centrum jako útočiště a odkladiště věcí a my jsme se vydali na prohlídku města a okolí, i když se pod lípami na náměstí tak hezky sedělo. Mohla jsem si ještě na chodníku vybrat knížky z domečku na nožkách, na střeše měl nápis Vlož knihu, vezmi knihu. (Další pěkný nápad, co s knihami, které už nepotřebujeme).
Pohádkovou knížku Kamniti most jsem si v muzeu samozřejmě koupila a v následujících dnech dovolené jsme si ji společně četli. Napsal ji a uspořádal učitel Lojze Zupanc, kterého prý žáci velmi milovali a další generace vyrůstají v místech opředených spoustou pověstí, procházejí se po Kamenném mostě nebo Ďáblově lávce a vyprávějí si pověsti, které on tak krásně převyprávěl.
S Katkou jsme v kontaktu, dostala jsem od ní velmi srdečný dlouhý mail plný nadšení z našeho seznámení a krásných myšlenek o pohádkách, že se o ně musím podělit: „Bylo to velmi krásné setkání, byla jsem nadšena tím, že mamka z Česka přivede svoje děti na místo, kde se odehrávají pohádky. … Příležitostně vám nějaké pěkné slovinské pohádky pošlu. … Pohádky jsou opravdovým darem lidstvu. Albert Einstein kdysi řekl: „Chcete-li mít inteligentní dítě, vyprávějte mu pohádky. Pokud chcete mít dítě ještě inteligentnější, vyprávějte mu ještě víc pohádek.“… Týden, kdy jsme se tak zázračně setkali, byl plný pohádek. My dvě jsme si povídaly o pohádkách a v Centru jsme s dětmi připravovali pohádkové loutkové představení. Je krásné, když se děti vracejí do pohádkového světa, který stále žije v nás a v přírodě. … Moc mě těší, že jsme se potkaly, štěstí je setkání se spřízněnými dušemi (toto je jazyková hříčka - smo se SREČAli. SREČA se je SREČAti s sorodnimi dušami!).“
Odkazy:
