Společné čtení v dětském domově

Na dnešní odpoledne jsme s dětmi přijali pozvání "tety" Lenky Kunčíkové do dětského domova. Děcka se těšily na trampolínu, já na malé čtenáře a ilustrátory. Už pár týdnů si děti s Lenkou čtou pohádky z Kouzelné zahrady a taky jsme uspořádali ilustrátorskou soutěž o nejhezčí obrázky k pohádce Červená krabička. Byla jsem zvědavá, zda setkání proběhne podle plánu (povídání o pohádkách, četba pohádky o víle, vyhodnocení soutěže a předání knižních odměn od sponzorů a tajně jsem doufala ve společné čtení s nějakým dítkem), zajímalo mě, jak budou děti reagovat.

Skutečnost předčila v mnohém mé očekávání. Děti byly skvělé, parádně reagovaly, ke knížkám mají opravdu kladný vztah díky Lence a ostatním vychovatelům. Znají spoustu pohádek a knížek, jsou zvyklé o nich diskutovat, pamatují si pohádky z Kouzelné zahrady i to, že jim některé přišly zvláštní. Radost z knižních dárků byla veliká.

Pak jsem se osmělila zeptat, zda mi někdo přečte novou pohádku. Přihlásil se Marek a odvedl mě do učebny. Měla jsem připravenou pohádku Noc v lese z cyklu Pohádky pro společné čtení (v úpravě i pro děti s poruchami učení). Začali jsme číst a přišel druhý chlapeček. Dala jsem mu taky pohádkový sešit a kluci se ve čtení střídali. Některá slova neznali (peníz, přisupěl), části s opakováním a rýmy se jim četly výrazně lépe. Nakonec jsme odpovídali na otázky za textem, kluci vymýšleli další zvířátka a jejich jména. Pohádka se jim líbila.

Velmi mě překvapilo, jaký pěkný vztah ke čtení mají žáci zvláštní školy s poruchami učení. Čtení je bavilo, nacházeli souvislosti, o které se mohli opřít. Je vidět, že jsou ke čtení vedeni a s knížkami a příběhy hodně pracují. Znají spoustu pohádek, takže mohou porovnávat, o přečteném si povídat a vyjádřit svůj názor.