Už jsou z nich velcí čtenáři!
Největší zjištění roku 2018
V těchto dnech je to osm let od doby, kdy mi naše paní knihovnice nabídla, zda bych nechtěla psát pro dyslektiky, kdy jsme se spojily s dětskou psycholožkou Lenkou Krejčovou, předsedkyní DYS-centrum Praha, ilustrátorka Tereza (tehdy) Vlková namalovala první obrázek a začaly vznikat Pohádky pro společné čtení. Chopila jsem se příležitosti tvořit materiály, které budou vhodné pro nácvik čtení i u dyslektiků. Můj syn byl tehdy předškolák a já jsem měla v hlavě spoustu otazníků, co nás ve škole čeká.
Díky pohádkám jsem na Facebooku poznala několik přátel, kteří jednoho krásného dne přijeli z různých koutů Česka do Poličky na společnou charitativní akci. Naživo jsme se potkali s ilustrátorkou Magdou Hánovou, Martinou Tichou (Maminky maminkám), Míšou Matanelli (Lady Virtual), spisovatelem Lubomírem Müllerem, Dášou Možnou a dalšími úžasnými lidmi z blízkého okolí.
Na podzim šel syn do první třídy, v listopadu jsme v Praze křtili nové publikace a Pohádky pro společné čtení (Zlatý střevíček s obrázky Terezy Křemínské, Červenou krabičku s ilustracemi Magdy Hánové) s nimi, přišla za námi výtvarnice Jitka Zajíčková a novinářka Dáša Holá (dnes šéfredaktorka magazínu ATYP), na prodejní výstavě jsem koupila knížku Zvířátka, kterou ilustrovala mně do té doby neznámá Vendula Hegerová. Jaké bylo moje překvapení, když syn přečetl první pohádku Myš Bob úplně sám (už v tom listopadu v první třídě). S Vendulkou jsme se pak seznámili, strávili příjemný prázdninový den ve Vysokém Mýtě, kdy Jirka venčil jejího psa Gromita, a jsme stále v kontaktu. Pak následovaly veletrhy Svět knihy s našimi akcemi a křty knih a setkání s dalšími lidmi.
Akcí byla celá řada a moje děti se jich účastnily, vyšly knížky (poslední Zakletý zámek s obrázky Petry Řehové a za podpory spousty mě milých a blízkých lidí) a moje děti se na nich podílely. A najednou mám doma dva velké čtenáře, kteří si už své knížky vybírají a čtou sami. Vždycky mě překvapí, co všechno ví a jak se orientují ve světě. Zdá se, že svůj velký soukromý cíl jsem už splnila.
V kurzu Rozvíjím svůj svět, kterého se letos a v příštím roce právě s Pohádkami pro společné čtení účastním, jsme měli za úkol nechat napsat někoho z rodiny, kamarádku, kolegu něco o nás. Nejdřív jsem se styděla, tak jsem nejdřív poprosila svoji desetiletou Amálku:
Maminka je hodná, kreativní,
umí z ničeho utvořit něco a ještě je to originální,
když jde doba, ona jde s ní,
ráda se učí novým věcem,
má smysl pro humor,
každý její kurz je něčím zvláštní, má své kouzlo.
Na pohádkovém programu na knižním veletrhu Svět knihy v Praze jsem byla princezna na konci labyrintu a rozdávala jsem dárky dětem za splněné úkoly. Líbilo se mi, jak děti plnily úkoly, které byly zajímavě vymyšleny. Byla tam zvláštní pohádková atmosféra, kterou svou vlídností vytvořily spolu s ilustrátorkami.
Každý program je něčím zvláštní, každý jiný, maminka se umí vždycky přizpůsobit situaci, věku dětí, aby si děti vždycky něco odnesly.
Pak jsem se osmělila a oslovila jsem se stejnou prosbou vzácnou osůbku, která se stala kmotrou Zakletého zámku, Janu Podskalskou, ředitelku MKS Kdyně.
Přesvědčivost – projekt Pohádky pro společné čtení jsem našla náhodou na internetu, když jsem chtěla rozvíjet naši lásku ke čtení – v rodinném kruhu. Fotografie, příspěvky a poté i web Alenky mě přesvědčily, že to dělá člověk, který tématu rozumí, umí opravdu psát, ví, co dokáže dítě přijímat, v jaké míře (ať je to psaný text, jeho rozsah, forma, jakou je text předáván).
Nápad od počátku do konce realizován s velkou mírou profesionality (např. konzultace textu knih s dětským psychologem). Od první chvíle, kdy jsem s Alenkou v kontaktu, se mi líbí osobní přístup a „obyčejné“ jednání, ačkoliv je pro mě osobností, která je mi vzorem. Od prvních setkání se mi na autorce líbí chuť dostávat i sbírat nápady, rozvíjet je, nabízet nápad dál – viz blog. Po přečtení článků nebo osobním psaní cítím podporu, motivaci, chuť se zapojovat. Obdivuji činorodost a rozsah autorčiných schopností (učitelka, spisovatelka, copywriterka, maminka!!!).
Co bude dál? Necháme se překvapit. Už teď mám v kalendáři několik akcí, na které se moc těším. Možná bude i knížka.
Děkuji Vám všem za přízeň, přeju kouzelné Vánoce a pohádkový nový rok! Nezapomeňte - Čtení dělá divy!
Alena Vorlíčková
